7th International Conference
on Pesso Boyden System Psychomotor® (PBSP®)

Science and Good Practice

26–29 September 2019 | Prague, Czech Republic

Průvodce programem

 
Kolegyně a kolegové, přátelé,
 

dovolte, abych vás jako koordinátor 7. mezinárodní konference PBSP® osobně pozval k účasti na této výjimečné události a krátce vás provedl jejím Odborným programem.

Ačkoliv je konference především celosvětovým setkáním PBSP terapeutů, chceme využít jejího konání v Praze a představit metodu reprezentativním způsobem také české odborné veřejnosti.

Budete mít příležitost vyslechnout sedm základních přednášek ve dvou dopoledních plenárních zasedáních. V odpoledních programech si pak postupně vyberete tři z dvanácti workshopů, které budou probíhat v paralelních blocích.

Názvem konference "Věda a dobrá praxe" chceme přitakat rostoucímu významu neurovědy pro psychoterapeutickou praxi. Psychoterapeuti budou zkrátka v budoucnu stále informovanější o možnostech, které jejich práci otevírá nárůst poznatků o činnosti mozku. Zároveň budou více zohledňovat a sledovat, jak se jimi uplatňované psychoterapeutické postupy v činnosti mozku odrážejí.
 

Jsme pyšní na to, že naše pozvání přijali dva vzácní hosté, podtrhující výše řečené:

Nim Tottenham je renomovaná americká vědkyně, ověnčená řadou významných ocenění. Zajímá ji vyvíjející se mozek a to, jaký význam má pro jeho vývoj sociální faktor, tedy raná péče blízkých osob o dítě. Téma, které v některé ze svých nesčetných podob nemine snad žádného praktického psychologa, a to doslova, ať chce nebo nechce. Přednáška Nim Tottenham (sobota 28. září, 9:00) znamená pro konferenci určité posvěcení autoritou váženého hosta z jedné z nejvýznamnějších výzkumných institucí světa, Columbia University v New Yorku, kde Nim svoji laboratoř vede. Velmi si vážíme toho, že naše pozvání přijala a rozhodla se na jediný den vážit cestu přes oceán na naši konferenci.

Konferenci ovšem zahájí profesor Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví, tedy osobnost z klíčové domácí výzkumné instituce (pátek 27. září, 9:00). PBSP terapeuti profesora Horáčka znají, neboť to byl právě on, kdo ve spolupráci s Albertem Pessem již před lety učinil první kroky ke zkoumání účinnosti PBSP pomocí fMRI. Svou přednáškou "Struktura mozku a architektura mysli" dá konferenci základní impuls a směr. Přislíbil rovněž promluvit o možnostech a omezeních výzkumu účinnosti psychoterapie pomocí moderních zobrazovacích metod.
 

Na profesora Horáčka si dovolím v prvním přednáškovém dni navázat já, Jan Siřínek (pátek 27. září, 10:00). Ve svém nedávno dokončeném výzkumu na půdě FF UK jsem se pokusil experimentálním testováním účinnosti některých PBSP intervencí poukázat na dosud neodhalené možnosti zkoumání metody na úrovni kontrolovaných studií. A nejen to: výsledky výzkumu svědčí i pro to, že PBSP lze díky její detailně propracované technologii intervencí výborně použít ke zkoumání toho, jak fungují kognitivní a emocionální procesy při překonávání vývojově traumatizujících zkušeností.

Petra Winnette je v mnohém téhož zaměření a téže krve, jako je Nim Tottenham, včetně své zcela nedávné stáže právě na Columbia University v New Yorku. Petra je však více ukotvená v praxi. Je autoritou v oblasti náhradní rodinné péče, kde po léta uplatňuje objevným způsobem právě metodu PBSP, a to jak s dětmi postiženými vývojovým traumatem, tak v "péči o pečující", tedy o ty, jimž jsou tyto děti následně svěřovány. Její přednáška naváže na Nim Tottenham v druhém přednáškovém dni (sobota 28. září, 10:00) a přemostí to, jak mohou vědecké poznatky o činnosti a vývoji mozku napomoci v každodenní praxi psychoterapeutům, praktikujícím metodu PBSP.

Sandy Cotter zastupuje britskou PBSP komunitu. Ve své srovnávací přednášce (pátek 27. září, 11:30) uvede PBSP do kontextu trojice základních konceptů, o něž se opírá současná psychoterapie zabývající se vztahově emocionálním vývojem. Jde o teorii attachmentu Johna Bowlbyho, teorii mentalizace Petera Fonagyho a o nadčasově platný archetyp psychoterapeutického myšlení – koncept Oidipovského komplexu Sigmunda Freuda.

Barbara Fischer-Bartelmann přijede z německého Heidelbergu. Barbara je bezesporu jednou z čelných postav současné PBSP. Její přednáška (pátek 27. září, 14:00) bude bilanční. Provede auditorium cestou, kterou se metoda vyvíjela od svých základů ve výrazovém pohybu a pohybovém divadle před padesáti lety až k dnešní sofistikovaně propracované podobě.

Albert Pesso ve svém posledním tvůrčím období formuloval velmi podnětnou teorii transgeneračního přenosu, tedy mechanismu, jakým může být vývoj dítěte podstatně ovlivněn životními osudy a příběhy osob, s nimiž se dítě fyzicky nikdy nesetkalo. Pesso rovněž intuitivně nastínil, jak takové ovlivnění může probíhat na neurobiologické úrovni. Těšíme se na našeho amerického kolegu Jima Amundsena, který ve své přednášce (sobota 28. září, 11:30) uvede koncept "Holes in roles" (Mezery v rolích) do kontextu "Affect regulation theory".
 

Sekce konferenčních workshopů čítá celkem dvanáct položek, orientovaných buď specifičtěji na praxi PBSP, nebo na postižení některého ze závažných psychologicko-společenských témat prismatem osobité PBSP terminologie.

Vstupní branou terapeutické práce PBSP je výraz emocí klienta, viditelný na jeho obličeji ve chvíli terapeutického sezení. Holandský psychiatr, hudebník a přední PBSP terapeut Arnoud van Buuren se bude zabývat tzv. prosodií, tedy barvou, intonací a rytmem řeči, jakožto dalšími podstatnými ukazateli emočního stavu čověka. Oporou mu bude známá "Polyvagal theory" Stevena Porgese. Van Buurenův workshop je očekáván s velkou zvědavostí.

Tanec a pohybové divadlo bývají v psychoterapeutickém prostředí běžně spojovány s živelností a improvizací. PBSP je v tomto paradoxem – disponuje arzenálem detailně propracovaných postupů a technik, které improvizaci a živelnost v podstatě vylučují. Znamená to tedy, že PBSP je pouhou mechanickou aplikací technik? O tom, že tomu tak není, řekne více workshop našeho dalšího britského kolegy Jona Chapmana.

V paradoxech můžeme pokračovat. V pokusech klasifikovat psychoterapii dosud přežívá polarita "psychoterapie orientované na tělo" v protikladu k "pouhé verbální terapii". Další z početného britského zastoupení na konferenci, v Čechách velmi dobře známá PBSP terapeutka a trenérka Sally Potter, ve svém workshopu pojedná o tom, jak klíčový význam pro účinnost PBSP intervencí má právě precizní používání jazyka – šestého lidského smyslu, jak jej nazýval Albert Pesso. Workshop se bude zabývat informačními šumy, vznikajícími "na trase" mezi rodilou angličtinou ("rodným jazykem PBSP"), lépe či hůře naučenou angličtinou terapeutů z neanglicky mluvících zemí a překladem principů metody do dalších jazyků.

Psychoterapeuti mají privilegium. Klienti je obvykle vyhledávají bez ohledu na svou či jejich politickou příslušnost nebo názorové směřování v té či oné společensky ožehavé otázce. Terapeutům se tedy od klientů dostává všestrannějších a důvěrnějších informací, než je v běžné konverzaci obvyklé. Díky svým teoretickým systémům pak bývají schopni vhledů do hlubších souvislostí věcí, které jsou často pod rozlišovací schopnost běžné veřejnosti. Psychoterapeuti tak mohou přispět svým dílem veřejné debatě o nejhořlavějších otázkách dneška, a to svým osobitým, neotřelým způsobem. Můžeme tedy se zájmem očekávat, jak Američan Gus Kaufman, jeden z nezkušenějších PBSP terapeutů, pojme otázku pohlavní identity, jejího vývoje, výsledné podoby a tendencí k její změně v dospělém věku, a jak uvidí úkol PBSP terapeuta v této otázce.

Britka Juliet Grayson se po desítky let zabývá tématem sexuálního násilí, a to z obou stran: pracuje metodou PBSP jak s oběťmi, tak s pachateli těchto deliktů. Kapitolou z této problematiky Juliet v loňském roce přispěla do publikace nominované na významné britské knižní ocenění.

Výběr toho nejzajímavějšího z naší workshopové sekce chci uzavřít českým příspěvkem. Známý český psycholog Michael Vančura po léta bojuje proti nadměrné psychiatrizaci pacientů. Zasazuje se za širší uznání fenoménu psychospirituální krize v českém zdravotnictví. Michael je přímým žákem Stanislava Grofa, praktikuje holotropní dýchání a zajímá jej využití drog v psychoterapii. Zároveň je jedním z těch, kteří pozvali v 90. letech Alberta Pessa do České republiky. Ve svém příspěvku slibuje přemostění a propojení těchto dvou na první pohled velmi vzdálených světů. Nechme se překvapit!

 
Těším se na společné setkání,

Jan Siřínek, Ph.D.